Proč rybníky a přehrady v létě připomínají hrachovou polévku a co s tím?

27. 8. 2024

V jižních Čechách máme tůně, na Šumavě i karová a rašeliništní jezera, vodní plochy vznikly i v místech těžby písku. Nejtypičtější stojaté vody našeho kraje jsou ovšem rybníky, většina z nich zbudovaná lidmi před více než 400 lety. Ve 20.století były budovány i údolní nádrže (přehrady). Pravidelně se v létě řeší neuspokojivá kvalita vody právě v rybnících a přehradách. To vadí rekreantům i mnoha zdejším organismům (a lidem, kteří se je snaží chránit). Často se zhoršuje kvalita vody ve vodním toku, který jimi protéká (např. Lužnice pod rybníkem Rožmberk je výrazně špinavější, než nad ním).

Jenže co s tím? Majiteli rybníků jsou rybáři (většinou velké rybářské podniky) argumentující, že chov ryb je hlavním účelem vzniku rybníků a oni, jako podnikatelské subjekty, musí maximalizovat svůj zisk. Příliš intenzivní obsádky kapra ale během roku vyžerou zooplankton (perloočky, aj.), který se živí řasami a sinicemi. Takže pak ve vodě chybí přirození regulátoři řas a sinic, ty se přemnoží, a vznikne tzv. vodní květ. Voda je zelená (trávově zelená, když jde o řasy, modrozelená, když je v ní i hodně jedovatých sinic), velmi málo průhledná. Hlouběji tudíž neproniká světlo a v takovém prostředí pak bývá nedostatek kyslíku a na to pak mohou hynout i samotné ryby (nejdříve háklivé druhy, např. candát). Pomáhá, když se rybí obsádky mění ve prospěch dravých (štika, candát, bolen, …) či býložravých druhů (amur, tolstolobik). Nejvíc by však pomohlo, kdyby byly rybí obsádky menší (jako kdysi bývaly). Kraj může rybáře motivovat prostřednictvím dotačních titulů k ekologičtějšímu hospodaření, iniciovat změnu legislativy, aby orgány ochrany přírody mohly účinněji vymáhat limity v intenzitě chovu (aspoň na rybnících v přírodních rezervacích). Pomohlo by i pár rybníků vykoupit a nabídnout k prodeji subjektu, který se zde zaváže hospodařit tak, aby kvalita vody zůstala během roku na dobré úrovni. Pokud se staneme součástí krajského zastupitesltva, budem tato řešení iniciovat a prosazovat! Od politických subjektů a osob pod vlivem rybářské a zemědělské lobby (např. prostřednictvím „kmotra” Pavla Dlouhého) takové věci nemůžeme očekávat. Rybník, ač lidské dílo, je závislý na přírodě a hospodaření v něm by její kvalitu a rozmanitost nemělo snižovat!

Kromě intenzity hospodaření na samotném rybníku hraje roli i to, kolik živin a znečištěnin se do rybnika dostává z okoli (platí hlavně pro rybníky mezi poli a poblíž lidských sídel). Stěžejní to bývá u přehrad, kde kvalitu vody také ovlivňují toky sem ústící. Rozhudující je intenzita zemědělského hospodaření na okolních polích (množství aplikovaných umělých hnojiv a pesticidů). Dříve bývaly kolem rybníků širší pásy rákosin a předevších mokrých luk, kde se tyto látky mohly zadržet (při tání, po lijáku), než se dostaly do rybnika. Je třeba je obnovovat. Mnohé rybníky (a především přehrady) pak negativně ovlivňuje i množství splašků, které se sem dostávají (nečištěné přepady septiků, nekvalitně vyčištěná voda z čistíren, které už kapacitně nestačí, odpadní voda vypláchnutá z nedostatečně dimenzovaných odlehčovacích komor kanalizační sítě). Ale o tom už podrobněji v jiných příspěvcích (zejména od Jaroslava Valevského).

Autor: Matouš Šimek